Jaromír Kratěna

1. Ahoj Míro. Vím o tobě, že patříš mezi ty kapraře, kteří začínali s lovem ryb od raného dětství. Odkud pocházíš a jak jsi se dostal k rybaření?

Pocházím  z Albrechtic nad Orlicí ve východních Čechách a k rybaření mě přivedl tatínek a oba mí dědové. Ryby chytám od svých pěti let a od šesti mám povolenku.

5 let, dovolená na Vranově a lov na taťkův prut

2. Jakému způsobu rybolovu jsi se jaký malý kluk věnoval?

Tenkrát jsme měli každý zpravidla jeden, maximálně dva pruty a věnovali jsme se úplně obyčejné rybařině. Chodili jsme na kapry, na štiky, lovili jsme na položenou a na plavanou. Byla to ale ta úplně základní rybařina. Plavačku tenkrát nelze srovnávat s plavačkou jakou dnes  předvádějí třeba závodníci. Bylo to prostě úplně normální rybaření.

6 let, v tu dobu pro mě obr candát 76cm

3. Jak jsi se tedy dostal k té opravdové kaprařině? Co bylo tím prvotním impulsem?

S tátou jsme hodně jezdili na přehradu Rozkoš. Chytali jsme jak candáty, tak i kapry. Chytali jsme hodně na krmítka, to mi bylo nějakých 14 let a často vedle nás sedávali kapraři, kteří již v té době lovili na boilies. Měli bojky, surfové pruty a házeli opravdu daleko. Tak jako jsem chtěl v životě vše dělat naplno, tak i tohle mě nadchlo a chtěl jsem tak chytat taky. Začátky byly samozřejmě těžké, protože na pořádné vybavení nebyly finance. Vše v té době stálo hodně peněz, takže jsme se postupně prokousávali k tomu, že jsme začali chytat tak, jak se má.

Jedni z prvních kaprů, které jsem chytil na boilies – jaro 1998 – !!ještě z nich byli řízky!!

4. Kdy jsi se poprvé dostal k nástraze zvané boilies?

Myslím, že to byly prázdniny v roce 1998, kdy jsem chytal na krmítko a vedle mě seděl Jirka Pacovský. S ním jsem tehdy poprvé chytal na boilies.

Prázdniny 1998 se už nesly ve znamení Chyť a pusť

5. Kdysi dávno jsem ještě v původním časopise Kaprománie četl tvůj článek „Foukačka v boiliesovém těstě“, kde jsi také prezentoval váš tehdejší carp team. ve kterém byl i Tomáš Blažek. Dá se o tobě tedy říct, že jsi jedním z nejdéle píšících autorů u nás. Co tě motivovalo již v takto mladém věku psát články do rybářských časopisů?

Kaprařina mě tehdy úplně pohltila a já jsem to v ní chtěl od samého začátku někam dotáhnout. Velkým vzorem pro mě tehdy byl Jarda Vítek, o kterém ať si každý říká, co chce, ale já si myslím, že tento kaprař byl vzorem mnoha lidí v té době. Z toho de-facto vyplývalo, že pokud člověk něco chytne a něco o tom napíše, dostane se do povědomí lidí a možná i to pro mě bylo v té době důležité. Jak já, tak i Tomáš jsme se v té době chtěli prezentovat. Založili jsme náš první carp team, ve kterém s námi byl ještě Vašek Oliva a přišlo nám normální, že k tomu patří i něco napsat.

1999 krásné začátky na Labi

6. Jaké byly tvé začátky na boilie? Kde jsi tuto metodu zkoušel a s jakými úspěchy?

Samozřejmě jsme na začátku dělali hodně chyb. Vlastně i tehdy, kdy jsme připravovali článek o foukačce jsme také chytali na boilies, ale nebylo na něj tolik záběrů. Víc to bralo na foukačku v boiliesovém těstě, tak jsme to napsali o této nástraze. Hodně nám tehdy padaly ryby, protože jsme měli vlas omotaný okolo háčku a používali jsme tupé háčky. Vše to bylo spojené s neznalostí, kdy se stále zkoušelo něco nového a pro nás neznámého. Byl to takový pokus a omyl. Jediná kniha v té době, kterou jsme měli k dispozici byla od Andyho Littla a ta byla již také poměrně zastaralá. První boilies nám moc nefungovalo, ale bylo to krásné. Je to přesně to, co dnešní kaprařina postrádá. Dnes už všichni vše vědí. Moc rád na tu dobu vzpomínám.

První kapr přes deset kilogramů cca květen 2000

7. Jaká byla tvá kaprařská cesta i z hlediska spolupráce s kaprařskými firmami?

Nejblíže k nám byl Vlasta Vápeník, se kterým jsme měli i Carp Club. Věci jsme pro něj ale netestovali, spíše jsme si tehdy vše kupovali. Později, když jsme byli s Tomášem na Nových Mlýnech, kontaktoval nás Jarda Těšínský, se kterým jsme vstoupili do takové první opravdové testerské spolupráce. Jsem opravdu rád, že si nás Jarda tehdy vybral a byl to pro mě začátek opravdové kaprařiny. Bylo to super. Po několika letech jsem z důvodů, které jsou jiné, než rybářské od Jardy odešel k Vlastovi Vápeníkovi, kde jsem již 10 let. S Jardou jsme se rozešli v dobrém a dodnes jsme přáteli.

Srpen 2001 – 19,2kg Dyje5

8. Dnes jsi jednou z nejvýraznějších tváří společnosti Sportcarp. Jaká je vlastně tvoje pozice v této firmě?

Sportcarp není nějaká obrovská firma, která by měla přímo určené pozice, ale starám se o velkoobchod, kde mám pod sebou desítky obchodů a to mě živí. Starám se i o pr, ale to je spíše činnost, která mě baví, dělám ji rád, ale určitě mě neživí. Jsem tedy v podstatě obchodní zástupce.

Leden 2002 první návštěva Cassienu a první francouzký kapr

9. Hodně cestuješ a lovíš v zahraničí. Jaká jsou pro tebe kritéria při výběru zahraniční lokality?

Lov kaprů v zahraničí se stále vyvíjí. Jezdí tam stále více lidí. V době, kdy jsem spolupracoval s Jardou Těšínským vedla moje první zahraniční cesta na Cassien. Bylo to v roce 2001. Jarda byl první z Čechů, který začal na toto jezero jezdit a nachytal tam velké kapry. Byla to taková krásná neznámá. Při naší první výpravě v lednu 2001, kdy jsem tam vyrazil s Jirkou Jelínkem tam prakticky nikdo neseděl a bylo to úplně úžasné. Potom jsem tam přijel další rok, ale to už tam začalo jezdit hodně lidí, tak jsme na Cass víckrát nejeli. Potom nastalo období, kdy jsme jezdili hodně do Maďarska na místní pískovny jako třeba Gyekyenes, ale i na soukromáky jako je Merenye. Tehdy byla ještě Merenye úplně jiná voda, než je dnes. My tam přijeli poprvé okolo roku 2002 nebo 2003 a to tam také ještě téměř nikdo nechytal. Nebylo to ale zrovna chytání, které by mě bavilo. Největší adrenalin mi zatím přinesly naše výpravy do Francie. Bylo to zatím to nejlepší, co jsem v kaprařině zažil. Jezdili jsme po vodách, které jsem prakticky vůbec neznal a jediné informace jsme měli, pocházely z vyprávění a to ještě především od zahraničních rybářů. Něco nám také řekl Milan Zelenka, který tehdy do Francie hodně jezdil. Poprvé jsme jeli na vodu, která nám byla doporučena, ale pak jsme již jezdili pouze na vody, které jsme si vybírali sami. Většinou podle map, internetu a podle informací od zahraničních rybářů. Myslím, že na spoustě lokalit ve Francii jsme rybařili jako první z Čechů. Byly to někdy i přehrady menších rozměrů, ale s krásnými rybami. Moc jsem si to tehdy užíval. Dnes už mě to tam moc netáhne, protože už je většina těchto vod známých. Ono se zdá, že je ve Francii hodně vod, ale ve finále tam zase těch, kde by se dalo chytat i v noci není. Myslím, že všechny zásadní vody ve Francii jsou dnes již projeté a tím, že tam jezdí tolik lidí, pro mě ztratily své kouzlo.

2003 jen patnáct deka chybělo k první dvacce na Cassienu

10. Máš tedy vybranou nějakou jinou zemi, které by ses chtěl věnovat v budoucnosti?

Vzhledem k tomu, že jsem jezdil mnoho let do Francie, kde jsem navštívil asi 16 lokalit, bych se chtěl pověnovat vodám v Itálii. Vloni jsem chytal na Pusianu, kde se mi líbilo a byla to pro mne opět nová zkušenost. Mám tam vyhlédnutých několik velkých přehrad, kterým bych se chtěl pověnovat.

Chorvatský průzkum 2004

11. Kdyby jsi měl zmínit jeden úlovek kapra, který je pro tebe nejcennější, který by to byl?

Kdyby to měla být pouze jedna ryba, tak je to asi můj první kapr přes 20kg a byl to kapr 22.20kg, kterého jsem ulovil v těžkých podmínkách a na těžké vodě ve Francii. Tohle se ale těžko posuzuje. Úžasná ryba byl i kapr 19.40 kg z Mušova, kterého jsem ulovil, když mi bylo 18 let a byla to pro mne tehdy gigantická ryba. Nezapomenutelný je i můj první kapr přes 10kg.

2005 – nádherná sezóna na písníku v ČR

12. Co kaprařina v Čechách? Věnuješ se jí a baví tě to?

Člověk na ní musí pohlížet trochu z jiného pohledu. V zahraničí je to opravdu kaprařina s velkým „K“. Máš tam hodně prostoru a můžeš dělat vše pro to, aby jsi toho kapra nějakým způsobem dostal. V Čechách tohle není možné, všude je spousta lidí. Letos jsem byl na D6, kde se mi moc líbilo, ale není to úplně ta aktivní kaprařina. Není se kam přestěhovat, nedá se tam toho moc vymýšlet, vozí se to někam, kde to nemáte ani moc probádané…Není to úplně ono. Docela se ale těším, že teď po pár letech vyrazím na Labe. Kaprařina v zahraničí je ale více adrenalinovější a pro mě je i zajímavější. Jednak tě může překvapit opravdu velká ryba a hlavně je tam klid. V mezích zahraničních zákonů tam můžeš dělat v podstatě, co chceš a protože jsou tyto zákony dosti benevolentní, můžeš toho pro ulovení kapra dělat opravdu hodně.

2005 – nádherná sezóna na písníku v ČR

13. Co třeba anglický způsob kaprařiny? Líbí se ti?

Určitě. Musím říct, že se mi opravdu hodně líbí. Rád bych ho praktikoval i tady v Čechách, protože je to i o tom, že nemusíš jet nikam na 14 dní, ale můžeš vyrazit na 2–3 noci. Je ale potřeba na to mít vody, kde okolo tebe nesedí 10 bobkařů, jsou tam zaparkované karavany a vrčí tam centrála. Myslím, že blízko tomuto stylu je třeba Hejlov. To je opravdu kaprařská voda, která není nijak přesazená, tak jako ostatní soukromáky a rybu si zde musíte vysedět. Ostatní soukromé vody jsou u nás pouze továrnou na peníze a s anglickým způsobem kaprařiny nemají, co dočinění. To se mi vůbec nelíbí. Za sebe můžu říct, že bych s radostí jezdil na vodu, která by byla osazená třeba 5 velkýma kaprama, kteří by se chytli třeba jednou nebo vůbec během roku. Ulovení takové ryby na soukromé vodě by pak mělo i svoji hodnotu.

V současné době bereme soukromák jako kaprodrom a úlovek ryby z takové vody moc valnou hodnotu nemá. Snad se to v budoucnu posune někam jinam.

Super zážitek a 22,2kg. 2006 konečně dvacka v náruči.

14. Další otázka se týká tvých montáží? Jsi fanda jednoduchých montáží nebo vymýšlíš různé kombinované a složité montáže?

Za celou dobu, co rybařím se mi osvědčilo přísloví " v jednoduchosti je síla". Moje montáž se skládá ze šňůrky, háčku a plastického olova. Nic víc k tomu nepotřebuju. Všechny velké ryby jsem chytil v době, kdy to bralo, což je k tomu samozřejmě potřeba a bylo to právě na takovou jednoduchou montáž. Zpravidla mi také ryby moc nepadají, protože čím více komplikovaný používáte návazec, čím je na něm více kroužků a jiných věcí, tím spíše hrozí riziko jeho zamotání. Hlavní je pro mě hodně ostrý háček. Ostrost je pro mě zcela zásadním faktorem. Háček musí být dobře naúhlovaný a brutálně ostrý.

2011 Itálie 22,2 a 21kg, pěkný podzim…

15. Co tvůj názor na noční rybolov a jeho povolení u nás?

Jsem spíše proti plošnému povolení nočního rybolovu u nás. Je to poměrně složitá věc. Těžko se rozlišuje kaprař a rybář, který se jede k vodě jen ožrat a zapálit vatru. Jediná cesta jsou soukromé revíry nebo noční zóny, které budou kontrolované a bude se posuzovat, kdo je slušný a má k rybaření správný přístup. Špatným příkladem budiž jedna pískovna ve východních Čechách, kde byl plošně povolen noční rybolov. První, co zde vzniklo byla hospoda z karavanů, kam se všichni chodili ožrat, jely tam centrály. Jako první to odnesla osádka candátů, kterou zmasařili. Hodně rybářů bere rybařinu jako levný způsob dovolené, než pravé chytání. Za sebe jsem tedy spíše proti.

2011 Itálie 22,2 a 21kg, pěkný podzim…

16. Poslední otázka se týká tvého příběhu. Je to o tom, jak měl jeden malý kluk svůj sen a nakonec se kaprařina skutečně stala jeho životem a dokonce i povoláním. Co by jsi dnes ze své pozice poradil mladým, kteří by něco podobného chtěli prožít?

Dnes je sice trochu jiná doba, než dříve, ale myslím, že by to mohlo fungovat úplně stejně. Pokud se chtějí kaprařině opravdu věnovat, ať to dělají úplně naplno a nečekají od toho od začátku nějaké veledary třeba ze strany firem. Ať chytají, protože je to baví a to ostatní přijde samo. Pokud to někdo chce dělat, tak ta prvotní investice musí přijít z jeho strany, aby dokázal, že to chce dělat sám pro sebe a ne pro někoho jiného. Potom může přijít nabídka, že se stane testerem nějaké firmy a pak to už pojede. Ten první impuls, ale musí přijít ze strany těch mladých kluků.

Jedna z krásných dvacek, které nosím ve svém srdci…

Sami se do toho musí ponořit a dát tomu všechno tak, jako jsme tomu dali my s Tomášem. Tenkrát jsme začínali spolu já, Tomáš Blažek a Lukáš Krása a všichni jsme to nějakým způsobem v kaprařině někam dotáhli. To je ta jediná cesta. Jít do toho naplno. My jsme do toho tenkrát šli s tím, že prostě chceme chytat kapry a nic více jsme si od toho neslibovali. Milovali jsme to, že můžeme být v přírodě. Dnešní mládež to má trochu jinak. Všichni chtějí hned chytat velké kapry, chtějí jezdit do ciziny a mít vše zdarma, ale práci za to neodvedou žádnou.

2012 květen Dyje 6

Životní kapr 23kg+

Děkujeme za rozhovor !