MATÚŠ ŠVEC - SEDM DNÍ WORD CARP CLASSIC

  tisk

Sedm dní World Carp Classic

World Carp Classic - každému z nás kaprařů se srdce rozbuší jiným rytmem, pod vlivem různých pocitů, jako například velké výzvy změřit si naše kaprařské umění se světovou špičkou. Je to odhodlání, sebedůvěra, množství zkušeností získané lety trávené u vody, ale určitě i respekt vůči soupeřům, nové vodě a rovněž pravidlům a podmínkám, se kterými se při běžné kaprařině nesetkáváme.
Vzpomínám si, když jsem byl ještě kaprař „v plenkách“, snil jsem o tom - zúčastnit se akce takových rozměrů. Bylo to myslím v roce 1994, kdy jsme poprvé s kaprařským parťákem Michalem slyšeli o mistrovství světa v lovu kaprů, kde první cenou byly dva Mercedesy. Jak čas plynul, ze „školáka“ se stal úspěšný pěšák, který měl chuť nějak završit kaprařskou univerzitu. S mojí přítelkyní Silvií, která mi zkrášluje poslední roky společných výprav za kapry po Evropě, jsme se poprvé rozhodli zúčastnit World Carp Classic v roce 2007 na Lac de Orient. Tehdy jsme měli tu čest přivonět k atmosféře WCC a Silvia se stala členkou realizačního týmu Rosse Honeyho, zakladatele WCC. Vzpomínaný ročník na Orientě se ani zdaleka nedal srovnat s loňským a také letošním WCC 2009 na Lac de Madine. V roce 2007 se ulovilo pouze několik málo kaprů, tak rok 2008 to zlomil množstvím pěkných úlovků v podobě průměrné váhy kolem 15 kg a rok 2009 byl rok rekordů. Největší ryba 28,90 kg, vítězství získané s celkovými, téměř 350 kg a největší zastoupení z Česko-Slovenska – dvacet párů.
Ale pojďme pěkně k samému začátku. Na Lac de Madine jsme dorazili v pátek ráno, trochu jsme si zdřímli, a pak na nás čekali povinnosti - pro Silvii spojené s přípravou registrace a pro mě se sponzoring akcí v zastoupení Jet Fish.

Většina soutěžících se zaregistrovala v sobotu, já se Silvií jsme byli mezi prvními v neděli. Losovat jsem nechal Silvii a vyplatilo se, vytáhla č. 61, to znamenalo pořadí, v jakém si budeme večer losovat místo, na kterém strávíme následujících necelých šest dnů. Byl jsem velmi spokojen s tím, že půjdeme zhruba v polovině startovního pole.
Mezi nezapomenutelné patří určitě i sobotní Jet Fish party, kde se při čepování chlazeného piva, whiskey, vodce a spoustě dobrot z grilu, bavila hromada skvělých  česko-slovenských kaprářů... Nedělní podvečer po barbecue měl však trošku jiný nádech. Většina, ne-li každý z účastníků měl v ruce mapu Lac de Madine s vyznačenými sektory a čísly stanovišť. Na základě různých informací byla místa, kde by si člověk rád sedl na následujících pár dní. Protože se losovalo dvakrát, systémem 1. los, 15 vteřin na rozmyšlenou, ano / ne a v případě záporné odpovědi 2. los rozhodl.

Naše taktika byla jasná. Pokud bude první los jen trochu pozitivní, tak nespekulujeme. A Silvia vytáhla Pescalis 1. Podívali jsme společně na mapu a bez váhání padlo yes. Nebylo to nejlepší místo, které jsme si mohli vylosovat, ale každopádně dle informací, které jsme měli, bylo slibné. Byli jsme na velkém ostrově, ve Francii na WCC a se svou láskou, co víc jsem si mohl přát... Už jen zabodovat.
Ráno jsme v přístavu naložili naše věci na bílou starší jachtu šéfa jezera Madine, který nás přepravil na ostrov, kde už čekali rozhodčí, kteří nám pomohli přeložit věci na traktor s vlečkou a ten nás vyklopil na místě Pescalis 1. Bylo zhruba jedenáct hodin, do 15:00 oficiálního startu závodů bylo času dost na klasiku: bivak, člun, pruty, stojany, návazce, atd.

Krátce po tom, jak nedaleko od nás Ross odpálil dělobuchy a WCC 2009 se oficiálně začalo, seděl jsem ve člunu se sonarem a nachystanými bójkami. Nebylo moc z čeho vybírat, přede mnou hloubka do dvou metrů a téměř všude samé rostliny. Na začátek jsme se Silvií umístili dvě udice blíže ke břehu mezi rostliny, které sahaly až k hladině a ostatní dva pruty jsme vyvezli dále na „hranici únosnosti“, kde jsem našel zajímavou hranu z 2,5 m na 5 m. Silvia nastražila panáčka z Biosquidu do 2,7 m těsně k tyčovce, která označovala konec rostlin a začátek hrany. Já jsem se svezl s panáčkem z Bioenzymu níže na 4,7 m. Jedno, co bych rad zdůraznil, dal jsem si záležet při pokládání montáží, a to ze dvou aspektů. První, abych byl na čistém dně, jak to je jen možné, a zároveň nedaleko rostlin, nebo aby to místo bylo něčím zajímavé. Za favority jsme měli pruty u hrany, ale i břeh mohl překvapit, hlavně v noci.

  Tomáš a Marcel Kurzweilovi - 15,70 kg

  Luboš Šipka - 20,30 kg

Prvních, téměř 24 hodin proběhlo bez pípnutí. Stavil se u nás Andy Chambers na návštěvu a vedle grilování kuřecích prsíček a panáka hrušky jsme debatovali, jak jinak, než o kaprech. Zmínil, že by bylo dobré zkontrolovat nástrahu, zda není „ožižlaná“ od cejna. Jak jsem již zmínil, dal jsem si záležet při pokládání a nebyl ani jeden pípanec a již několikrát v minulosti se mi vyplatila trpělivost. Po tom, co Andy odešel, jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem se rozhodl nepřevážet, což se ukázalo jako správné. Přesně po 24 hodinách závodu, v úterý 1. září v 15:00 můj pravý prut – píp,  pomalu se spíná vlasec... píp a sekáme. Silvia mi pomáhá do vesty, holinek a už se ve člunu přibližuji směrem k tyčovce. Za ten krátký časový úsek ryba uplavala v celku pěknou vzdálenost. Když se mi podařilo dostat se na šokovku a cítil jsem slušný tah, v tom jsem spatřil krásného lysce, jak bojuje a snaží se obeplout člun. Podařilo se mi ho otočit a nasměrovat nad podběrák a byl náš... Neuvěřitelný nával radosti a těch nejkrásnějších emocí štěstí, úspěchu. Podíval jsem se na břeh. Polský pár po naší levé straně stál, čeští bratři zprava byli u nás a spolu se Silvií v napětí čekali, co vezu na břeh. Byl jsem na nás neskutečně hrdý, opravdu úžasný pocit. Rozhodčí již čekali s váhou, stejně televizní štáb a několik fotoaparátů. Silvia zářila štěstím a pro mě to byl jeden z nejkrásnějších momentů. Vážení - 20,30 kg a můj nový osobák. Příštích sedm hodin jsme byli ve vedení a zhruba den jsme měli i největší rybu.
Druhý den ráno, když jsem vstával a Silvia ještě spala, se situace opakovala. Stejným způsobem se o slovo přihlásil Silviin panáček z Biosquidu, také favorit od bójky po 36 hodinách od vyvážky. A moje úžasná polovička nám připsala na konto krásného lysce o váze 15,20 kg.

      20,30 kg       Silvia - 15,20 kg

Vzhledem k úspěšnosti tohoto místa jsem vytáhl také s dalšími dvěma pruty od břehu na vzdálenější okraje tohoto hot-spotu. V podvečer se u  nás stavili rozhodčí na kus řeči, a když se loučili se slovy, že se snad uvidíme v noci při vážení, tak jsem je ujistil, že to bude určitě. Ani nestihli odejít, když v tom padák, sekáme lososového panáčka ze 3,8 m. Vyrazil jsem na vodu a potmě těsně minul vlasec druhé udice, až jsem se dostal na otevřené bitevní pole, kde jsem si vychutnával noční souboj, který skončil úlovkem lysce 16,20 kg.
Čtvrtý den závodů nad ránem máme opět záběr. Úspěšně sekáme. Cítil jsem tah ryby, podál prut Silvii, ale kapr zajel do rostlin, kde se mu podařilo vypnout. Přesto jsme se stále drželi na třetí příčce. V ten den se nám počasí na Lac de Madine předvedlo v plné kráse od sluníčka, přes silný nárazový vítr a bouřky, které se postaraly o zákaz vyjíždění se člunem na vodu. A v momentě, kdy vítr dosahoval maxima a déšť postupně vytvořil stěnu viditelnosti na 150 metrů, přišel záběr ze zadní udice ze 4,8 m, opět Bioenzym fish s lososem. Úspěšný zásek, když jsem se podíval na člun a vodu bylo jasné, že musím zdolávat rybu ze břehu. Vzhledem k rostlinám plných mušliček, škeblí a raků, to bylo maximální riziko jak přijít o rybu, ale jinak se nedalo. Bohužel, po pár minutách jsme přišli v ten den o druhou rybu. Psa by člověk do toho nečasu nevyhnal, k tomu dvě udice nevyvezené a místo u bójky by potřebovalo dokrmit. Bohužel, stále panoval zákaz vyjíždění na vodu.

  Jarda Štěpař - 17,5 kg

  Petr Moc s Radimem a Lubošem - 17,90 kg

  Petr Podlesný - 13,30 kg

Pomalu se počasí umoudřilo a takový den, jaký byl, přidal na psychice. Hladina jezera vypadala dobře, tak jsem to už nevydržel a vzhledem k tomu, že se blížil čas, kdy jsme mívali záběry, rozhodl jsem se jít zakrmit. Nikde nebylo ani živáčka a jak jsem se vracel zpět od vody, tak mě už čekali rozhodčí. Ale ne s teplým anglickým čajem o páté ale s uvítáním: „Matúš, neradi, ale s HQ nás upozornili a musíme ti dát žlutou kartu.“ A jako bonus v ten den se mi podařilo přeříznout si motorem vlasec, jak jsem se vracel ze zavážky. I takový skvělý den jsme zažili, ale i to patří k úspěchům a pádům na kaprařské scéně.
Navzdory obrovské psychické podpoře v podobě SMSek od Jardy, Moniky, Šunese, otce, mamky, sestry a ostatních členů Jet Fish týmů se nám, i přes maximální snahu za posledních 36 hodin závodů nepodařilo vyprodukovat záběr.
Skončili jsme celkově na 8. místě ze 128 týmů světové kaprařské špičky. Pro mě a Silvii je to velký úspěch a možná se i takto začíná psát novodobá kaprařská historie.