MICHAL KUČERA

Představujeme osobnosti kaprařiny

Michal Kučera

1. Jak si začal s rybařinou? Kdo tě k ní přivedl? Měl jsi nějaké vzory v rodině?

Jelikož jsem většinu času od útlého dětství trávil na chatě na Sečské přehradě, chytal jsem už coby capart. Své první ryby jsem chytil na olšový klacek, husí brko a ohnutý hřebík, později jsem dokonce mohl chytat i na opravdický háček. Velkým vzorem pro mě byl „děda Kučerů“, což byl nejen skvělý člověk, ale také rybář tělem a duší. Pocházel z Veselí nad Lužnicí z rybářské rodiny. Jeho otec se rybolovem živil. Děda mi o tom vyprávěl řadu úžasných historek, třeba jak na soutoku zasekával štiky a jelikož měl tvrdý klacek, štika přelítla z Lužnice na druhou stranu na Nežárku, kde se vyhákla . Nebo jak mému otci coby klukovi utekl při zdolávání velký cejn a tento jihočeský praděda mu vytrhl prut z ruky a zlískal mu s ním za to do modra prdel

2. Jaké jsi měl v mládí záliby (kromě rybaření), jaký byl mladý Michal Kučera?

Znal jsem prakticky jen dvě věci. Rybaření a sport. Hrával jsem závodně fotbal, rekreačně tenis, basket, pingpong i lyžování, ale nejvíc mě to táhlo k vodě. Nebyl jsem zrovna vzorný student, mí učitelé na Gymnáziu v Pardubicích o mě tvrdili, že tam chodím jen na polívku a zahrát si karty (vydělával jsem si tehdy na svačinu mariášem . Pak už se mě začaly líbit holky, pivo a rockenroll, ale rybařinu a de facto ani sport jsem nikdy neopustil…

3. Co jsi vystudoval a jaké bylo tvé původní zaměstnání?

Od mala jsem chtěl být kantor a byť jsem neměl vystudovanou vysokou (pokaždé mě kvůli zpěvu vyhodili od přijímaček , učil jsem celkem dlouho. Nejprve v Jilemnici, poté několik let po přiženění se do Mladé Boleslavi. Mezi tím jsem pracoval jako správce loděnice, montážní dělník na lince ve Škodovce, málem jsem byl i hasič, jenže omylem jsem špatně vyplnil kolonku skupiny řidičského průkazu a poté, co mě chtěli zaměstnat jako řidiče a já jim řekl, že velké auto řídit neumím, z toho sešlo. V posledních 15 letech jsem pracoval jako vedoucí skladu v jedné počítačové firmě, poté jako technik analýzy konkurenčních vozů ve Škodovce, následně několik let jako systémový specialista ve vývojovém centru Škodovky. Tady jsem se měl výborně, měl skvělý plat, kolektiv i postavení, ale nakonec jsem se musel rozhodnout mezi tímto relativně pohodlným životem a riskem jménem Mikbaits, což nakonec zvítězilo. I když bylo tisíc argumentů proti, říkal jsem si, že bych byl obrovský srab, kdybych do toho nešel.

4. Pověz nám něco z tvých kaprařských začátků. Jak jsi začal chytat kapry, na jaké nástrahy a s jakými úspěchy? Kdy jsi chytil svého prvního velkého kapra na boilie?

Trochu už jsem na to odpověděl v prvním dotazu. Každopádně kapry, a to celkem velké, jsem chytal ještě s tím klackem, husím brkem a makovým závinem. Někdy jsem jich chytil víc než starousedlíci s dvěma pruty, občas jsem je asi musel dost štvát. Svého prvního kapra na boilie jsem chytil coby mladý kluk na Seči a zřejmě to zároveň byla a je největší chycená ryba na této vodě. My jsme ji tehdy navážili 15kg, ale upřímně řečeno, nedokážu 100% říct, jestli měla přesně tolik. V té době něco jako speciální váhy na vážení kaprů neexistovaly, měl jsem jakýsi mincíř. Bylo to na mé první vlastní boilie, tři dny jsem krmil, pak šel chytat a druhý den se dočkal. Byl jsem obrovsky vyjukaný, byla to má první ryba přes 65cm a hned takový obr. Pak už to šlo hrozně rychle. Se svým boilie jsem tehdy obrátil několik vod vzhůru nohama, sám jsem byl šokován, jak to šlo hladce. Dnes když vidím ty mé recepty z té doby, tak se musím smát, v té době to ale prostě fungovalo.

5. Jak to bylo s tvým psaním? Poprvé jsem tě zaregistroval v době, kdy jsi ještě spolupracoval s firmou Jet Fish. Kdy jsi dospěl k rozhodnutí vydat se svou vlastní cestou?

Psal jsem už mnohem dřív, než jsem začal spolupracovat s Jetfish. Mé první články zhruba z roku 97 o chytání na Jizeře nezůstaly bez povšimnutí a Milan Zelenka mi tehdy nabídl celkem lukrativní podmínky. Poté jsem byl i krátce u Sportcarpu, ovšem tam jsme se nedohodli na věcech ohledně psaní článků, nechtěl jsem si do toho nechat zasahovat. Spolupráci mi časem nabídl i Gammarus a poté Jetfish. Přiznám bez nejmenších vytáček, že spolupráce s těmito firmami pro mě tehdy byla jedinou možností, jak dělat rybařinu na nějaké úrovni. S mým kantorským platem jsem si nemohl kupovat dražší boilie ani náčiní. Na druhou stranu, myslím, že jsem pro ně odvedl hodně práce (mnoho článků, knížka,…), pro některé určitě víc, než jsem od nich za to dostal. Když pak dneska zprostředkovaně slyším, že jsem toho třeba pro Jardu moc neudělal, nevím, jestli jsme žili oba v též dobu na stejné planetě. No nic, já jsem mu za spolupráci poděkoval, od něj se to třeba ještě někdy dočkám PS tel. 602440325.

6. Jaké byly začátky firmy? Co jste všechno vyráběli? Jaká byla strategie společnosti v jejich začátcích?

Založit firmu nebyl nějaký dlouhodobý plán, vzniklo to víceméně náhodou. Po vydání mé knihy Lov kaprů na českých vodách vznikla obrovská poptávka po mé osobě. Mnoho lidí si se mnou chtělo zachytat, něco doporučit, poradit. Zvažoval jsem e-shop, ale nakonec padlo rozhodnutí jít do vlastní značky. Neměl jsem žádná očekávání, začal jsem s pár desítkami tisíc, co jsem dostal jako honorář za knížku. Našel jsem skvělého dodavatele surovin pro své recepty (CC Moore), začal zkoušet, vyrábět, chytat, a pak už to jelo jaksi samo. Oslovil jsem tehdy Aleše (Rafana a Vondrlíka), našel jsem kouleče (Karla Jakubů), začali jsme chytat, natáčet a dobývat český trh. Během krátké doby se nám to podařilo, což dnes vidím jako málo uvěřitelnou pohádku, která se ale opravdu stala.

7. Jaké jste s firmou zažili úspěchy? Posbírali jste také skvělá umístění na mnoha kaprařských závodech, dovážíte další značky. Jak jsi dnes spokojený?

Za největší úspěch považuji to, kam jsme se za těch pár let dopracovali, kolik máme spokojených zákazníků. Bez peněžních injekcí, bez machinací, čistě jen prací na všech frontách. Dnes a denně se o to pokouší mnoho nových firem, mnohé mají X krát víc peněz než já tehdy, ale dnes a denně zjišťují, že ten sen není tak lehké naplnit. Je pravda, že nám v počátku pomohly úlovky velkých ryb na Pálavě a především závody. Hned první rok jsme byli první a druzí na Tovačově, druzí na Maře a první na Šíravě. To byl závodní rok snů. Občas jsem pak slýchával, že jsme od té doby už nic podobného nepředvedli, ale vezměte třeba jen rok 2010. Vítězství na Merenye, sektory na Tovačově, vítězství v Rybáček lize, druzí na Šíravě a především druhé místo v týmech i dvojicích na World Carp Classic. Možná teď budu neskromný, ale myslím, že žádná z firem, které vznikly před námi nebo i po nás, toho nedosáhla v celé historii tolik, jako my v roce2006 a2010. Jsem ale nohama na zemi a vím, že jsme k tomu potřebovali i velký kus štěstí. Bez něj to nikdy nejde tak snadno.

Co se týče dovozu značek, mou prioritou od počátku bylo CC Moore. S jejím majitelem mě pojí osobní přátelství (dokonce jsem mu minulý týden slíbil, že když mi urychleně pošle švestkovou esenci na docházejícího Spicemana, tak začnu fandit jeho Manchesteru United, který jinak moc nemusím , i když jsme zažili i bouřlivá jednání a situace. Ale CC pro mě bylo a je alfa a omega. Dál už jsem se snažil vybírat jen firmy se zajímavými a především kvalitními produkty. Ve většině případů jsem se trefil (Free Spirit, Petzl, Easy Fishing, Osprey, Enterprise Tackle, Ashima), občas jsem šlápl vedle (Wychwood, BLB). Největší problém pro mě byl, když jsem koupil velkou dodávku halibut pelet a po prodání více než tuny jsme zjistili, že ty pelety zčásti plavou. Myslel jsem, že mě omejou, zákazníci byli nasraní, já ještě víc, protože dánský výrobce neuznal reklamaci, prodělal jsem na tom hodně peněz, ale poučilo mě to do budoucna. Od té doby vybírám a vyžaduji jen to nejlepší zboží. A to se daří. I proto je naprostá většina mých zákazníků spokojených, vrací se k nám zpět, protože ví, že naše věci jsou kvalitní a že se na ně mohou spolehnout.

8. Co plány do budoucna?

Nejsem typický plánovač, za tři roky dvě děti (já jsem měl dvě už v devatenácti , poté dovolená v Jugoslávii. Ale samozřejmě trochu musím koukat do budoucna. Zrovna dnes jsem posvětil výstavbu nového sídla Mikbaits, kam by se měl letos nebo příští rok přestěhovat kompletní centrální sklad, vzorkovna, kancelář, herečky, Tloušťák a další nezbytnosti . Nedávám si ani cíle, být největší nebo tak něco, chci být prostě natolik dobrý, aby lidi s naší značkou byli spokojení. Když budou a bude jich minimálně tolik co nyní, bude mi naprosto jedno, jestli jsme česká jednička, pětka nebo dvanáctka. Ostatně, dvanáctek jsem měl včera docela dost a zítra v tom hodlám pokračovat

Děkujeme za rozhovor !