Jarda Těšínský

1. Odkud pocházíš a jak se zrodil tvůj vztah k rybaření?

Narodil jsem se v Českých Budějovicích a to je vlastně kraj rybníků. U jednoho z nich jsme měli chatu a tak někdy v 5ti letech jsem začal zkoušet chytat ryby na splávek na bambusový prut, který na chatě byl. Co se týče lokality, jednalo se o chovnou vodu, takže ulovit kapry zde nebylo těžké. Tím více mě to bavilo a od té doby mě to táhlo k vodě.

Na rybách u Roda Hutchinsona

2. Kdy a jak jsi se dostal ke kaprařině?

Chytal jsem hlavně na plavanou, což je dle mého základ všeho a člověk na ni získá cit pro rybaření. Ke kaprům mě to ale táhlo odjakživa a tak jsem začínal na Hostivařské přehradě chytat kapry na hrách obalený koulí šrotu a přinášelo mi to celkem úspěchy. Asi v 15-ti letech jsem začal jezdit se staršími rybáři na Lipno, kde jsem začal chytat na kukuřici první větší kapry. Když jsem vytáhl svého prvního kapra přes70 cm, všichni jsme koukali, jak je obrovský a myslel jsem si, že tak velkou rybu hned tak zase neulovím. 

U Tima Paisleyho doma. „Porada před začátkem vydávání časopisu Kapří svět“

3. Kdy jsi se začal aktivně zaměřovat na lov velkých kaprů?

Pokud bych považoval začátek kaprařiny prvním lovem na boilie, tak to mi bylo 17 let. Naši se tenkrát dostali do zahraničí (my se sestrou jsme museli zůstat doma, taková byla tenkrát doba…) a přivezli mi rybářský časopis. Byl v něm článek o lovu na boilie. Když jsem uviděl ty fotky (textu jsem moc nerozuměl), úplně jsem tomu propadl. Byl tam i jednoduchý recept na výrobu boilie a tak jsem nakoupil v samoobsluze suroviny, které byly tehdy dostupné. Některé jsem nahradil a některé úplně vynechal. Moje první boilie se skládalo ze sojové mouky, krupičky, strouhanky, sunaru z lékárny, vanilkového cukru a jahodové tresti z drogerie. V tom článku také psali, že boilie musí být tvrdé jako kámen a musí se vysušit v troubě tak, aby nachytalo velké kapry. V rukách, bez roballu, jsem vyrobil asi 5 kg boilie, což byla práce skoro na celý den. Vše jsem uvařil a vysušil v troubě. S obrovským nadšením a jistotou velkých úlovků jsem vyrazil opět na Lipno. Už ta montáž, kterou jsem používal, byla na dnešní dobu úsměvná – velký stříbrný háček vel. 4/0! Pletená šňůra o síle, kterou dnes používám jako šokovku. Další velké zklamání přišlo při zakrmování. Díky tomu vysušení v troubě naprostá většina boilie plavala. Takže jsem neuspěl. Ale další výprava už stála za to. Vynechal jsem vysoušení v troubě a poprvé na boilie ulovil kapry. Tím v mém rybaření začal obrovský zlom.

Moje první větší ryby na Lipně – rok 1993

4. Jaká byla tvá původní profese a kdy se zrodil nápad obchodovat s rybařinou?

Vyučil jsem se jako telefonní mechanik, ale vydržel jsem to dělat asi jen tři čtvrtě roku. Poté, hned v roce 1990 jsem požádal o Živnostenský list a založil firmu na výrobu nástrah (jestli se tomu v té době dalo říkat firma…). Bylo mi 19 let a šel jsem do toho s obrovským nadšením a úsilím. Nástrahy jsem zpočátku vyráběl v panelákovém bytě v kuchyni u rodičů. Začátky nebyly vůbec lehké. Tenkrát téměř neexistovaly soukromé obchody a ty stávající, které byly za socialismu, měly často zákaz nakupovat od soukromých podnikatelů.

Tehdejší „komfortní sestava“

5. Tvůj tatínek stojí za jednou z největších událostí v českém showbusinessu – Českým slavíkem. Tebe nikdy podobná práce nelákala?

Ne, mě to vždy táhlo do přírody a nejspokojenější jsem u vody. Už jako kluk jsem chtěl pracovat u rybářů. Chtěl jsem jít na rybářskou školu, ale ta tenkrát patřila do výběrových a brali jen 25 lidí ročně. Já nebyl zrovna vzorný student, a tak jsem neměl šanci. Dnes je to už vše jiné…

Rok 1996 a rybaření na pálavských jezerech

6. Jsi jedním z průkopníků kaprařiny u nás. Zkus trochu zavzpomínat na ty začátky a porovnat jaké to bylo tehdy a jaké je to dnes?

Rozhodně největší rozdíl je ve vybavení. Tenkrát nebylo vůbec nic k dostání. Když jsem sehnal nějakou zahraniční esenci, pletenou šňůrku nebo třeba první hlásiče, měl jsem z toho obrovskou radost.  Myslím, že jsem prožíval kaprařinu      daleko intenzivněji a dokázal se z ní radovat více, než kapraři, kteří začínají dnes. Měl jsem radost z každé ryby a postupně se posouval vpřed. Začínal jsem na Lipně a vltavské kaskádě, která je prostě úžasná. Chytal jsem na Labi a také na pálavských jezerech. Dnes je obrovská nabídka všeho, takže je někdy těžké si vybrat. A začínající kapraři by chtěli často chytat hned dvacítky a jako kdyby menší ryby neměly cenu… Přitom v rybařině se musí člověk celý život učit a kaprařina je hlavně o myšlení a ne o vybavení. Další zlom v mém rybaření nastal v roce 1997, kdy se mi dostal do rukou časopis Carpworld od Tima Paisleyho a v něm články od Steva Briggse z Cassienu a také Roda Hutchinsona z Orientu. To mě úplně dostalo a nedokázal jsem myslet na nic jiného. Bylo rozhodnuto, prostě tam musím jet. A to vlastně odstartovalo moje zahraniční rybaření. Tenkrát jsem na Cassien vyrazil pouze s automapou a veškeré informace zjišťoval až na místě, takže si to dokážeš představit. V dnešní době se na výpravy připravuji mnohem důkladněji, ať pomocí map na Google či GPS navigace. Ale stejně to byla tenkrát krásná doba. Vždy tu noc před odjezdem na ryby jsem nemohl spát, jak jsem se těšil.    

Rok 1998 a období, kdy jsem jezdil na Labe

7. Mnoho let jsi vydával časopis Kapří svět a nyní jsi odborným ředitelem časopisu Kapr a kapří svět. Díky tobě se u nás začaly objevovat první překlady článků legendárních britských autorů. Vím, že jsi byl na návštěvě u Roda Hutchinsona, blízce se znáš s Billem Cottamem, který tě uvádí i ve své nové knize „Behind the rods.“ Jací jsou tito lidé a jaké bylo setkání s nimi?

Časopis Kapří svět jsem začal vydávat před 11ti lety. Chtěl jsem českým kaprařům přiblížit všechny ty světové osobnosti kaprařiny a jejich zkušenosti. Tim Paisley mě tehdy pozval k sobě domů a já s ním celou věc konzultoval jako se zkušeným vydavatelem. Požádal jsem ho o souhlas, abych mohl časopis nazvat jako ten jeho v české verzi a požádal o titulní foto. Na návštěvě jsem byl rovněž u Roda Hutchinsona, který mě ubytoval u sebe doma a vzal na svoje jezera. To pro mě byly velmi silné zážitky, na které nikdy nezapomenu. Poslouchat vyprávění od člověka, který začínal a utvářel světovou kaprařinu, bylo velmi zajímavé. Ty zážitky by vydaly na celou knihu. Když si uvědomím, že jako obyčejný český kluk jsem mohl být na rybách a popíjet whisky s člověkem, který byl u toho, když vznikala, dnes již legendární nástraha, boilie. Ta způsobila doslova revoluci v kaprařine. Rod sestavil například příchutě scopex a monster crab a začal vydávat vůbec první specializovaný časopis pro kapraření, který se jmenoval Carpscene (tyto výtisky mám doma schované a dostal jsem je od Roda při mojí návštěvě. Když se do nich dnes podívám, dýchne na mě ta historie). Vyšlo sice asi jen pět čísel v průběhu několika let, ale byl zkrátka první a teprve po něm následoval Carpworld, který založil Tim Paisley.

To samé Bill Cottam. Navštívil jsem ho v jeho domovině a kromě výstav za mnou přijel i na Hejlov. Jsou to obrovské osobnosti a vzory v kaprařině, a přitom se chovají jako obyčejní skromní lidé. Někdo by možná čekal, že vám dají návod, jak nachytat velké kapry, ale můžete se od nich naučit mnohem více, pokud máte oči otevřené. A to jak přistupovat ke kaprařině, a jak přemýšlet tak, aby jste si našli svou vlastní cestu.

Cassien 1998 – moje první zahraniční výprava a první zahraniční kapr

8. Tvůj životní příběh je určitě velmi zajímavý. Najezdil jsi tisíce kilometrů za velkými kapry, mnoho jsi jich ulovil. Nenapadlo tě někdy napsat knihu? Obzvláště ve Velké Británii je to velmi populární a u nás stále kvalitní kaprařské knihy chybí.

To je pravda a doufám, že ještě najezdím. A pak možná dám dohromady i nějakou knihu. Na to je potřeba hodně času a ten teď bohužel nemám. Kniha nesmí být uspěchaná, byla by slabá…

Rok 2003 – jeden ze starých původních šupíků – 27,20 kg z rumunské Raduty ještě před velkým úhynem

9. Na rybách jsi určitě strávil hodně času. Byla někdy chvíle, že jsi měl chuť s kaprařinou praštit? Pokud ano, kdy a proč to bylo?

Ne, to nikdy. Je to krásný koníček. Úspěchy je potřeba přijímat s pokorou a neúspěchy brát jako poučení a výzvu na příště.

Slovenský šupík 21,5 kg z řeky Váh – rok 1999

10. Tvoje firma má již několik let zastoupení pro ČR a SR na soutěž World Carp Classic. Jak se ti s nimi podařilo navázat spolupráci, která je podle toho, jak již dlouho probíhá, velmi úspěšná.

WCC začínalo asi před 13ti lety. Rozjížděli ho Ross Honey a Rob Hughes. S tím jsem se znal z Hutchinsonova teamu a ti mě tenkrát oslovili, že by chtěli, abych tam startoval, a poté mi nabídli, abych je zastupoval pro Čechy a Slovensko. Za ta léta se z nás stali přátelé a Ross dokonce chtěl, aby jeden ročník Mistrovství byl v Čechách. Ale díky českému rybářskému řádu to prostě nešlo. Spolupráce je velmi úspěšná, což dokazuje i to, že po Anglii jsme většinou další zemí, která dostane nejvíce startovních míst. Posledních šest let jsme i jedním ze sponzorů sektoru, což je pro nás velká čest.

Takto vypadaly moje produkty v „minulém století“

11. Jsi majitelem jednoho z nekrásnějších soukromých revírů u nás Hejlova. Letos zde proběhnou dva kvalifikační závody právě o startovné na WCC 2012. Proč jsou letos závody dva a jaké jsou změny oproti minulému roku? (připomínáme, že živé přenosy z obou závodů poběží na www.carpfishing.cz)

Hejlov je splněný sen a pro mě velká srdeční záležitost. Můj vzor byly belgické klubové vody. Na Hejlově se snažím o vyváženou obsádku klasických českých ryb. Na 24 ha mám zhruba 250 kaprů, takže není snadné je ulovit. Dále tam jsou trofejní líni, štiky, candáti, okouni, několik sumců a perlíni. Mám omezený počet míst a maximum je deset rybářů tak, aby měli dostatek místa a klidu. Hodně lidí má averzi na soukromé vody, ale po návštěvě Hejlova změní názor, když vidí, že to jde i rozumně. Musím ale přiznat, že hodně českých soukromáků je přerybněno kapry, jesetery a na zimu duháky tak, aby se ryby daly snadno nachytat.

Na Hejlově se pořádají dva závody – Hejlov Carp Cup a Hejlovské Enduro. Tyto závody jsou kvalifikací na Mistrovství světa v lovu kaprů, které se letos koná v Itálii na jezeře Bolsena. Vítězové obou soutěží od nás obdrží zaplacené startovní místo. Z celého průběhu soutěží bude on line přenášet Tvůj web Carpfishing, na což se velmi těším. Je to poprvé, co z Hejlova bude probíhat on line přenos a já doufám, že se to soutěžícím vydaří. My jako pořadatelé pro to uděláme maximum. Jediné co ovlivnit nemůžeme, je počasí.

Hejlov Carp Cup je klasický závod, kde se můžou používat lodě k zavážení atd., zatímco Hejlovské Enduro má prověřit technické dovednosti rybářů, a proto zakrmování, umisťování nástrahy a zdolávání je povolené pouze ze břehu.

Cassienská Bernadeta 31,10 kg – rok 2006

12. Teď zpět k tvému kapraření. Jaké ryby si v životě nejvíce považuješ?

Nemám jednu rybu, kterou bych si nějak nejvíc považoval. Není to tak, že třeba největší kapr pro mě nejvíce znamená. Cením si všech těch krásných zážitků, ať z Čech, Francie, Jižní Afriky, Maroka, Slovenska, a nebo třeba z Itálie. Zažil jsem tam mnoho úspěchů a krásných chvil, které už ve mně zůstanou navždy.

Krásný kapr 20,80 kg z mých výprav na českých svazovkách

13. Jet Fish je jednou z nejznámějších firem na našem trhu. Pro jaké značky máš dnes zastoupení?

Po všech těch letech, kdy jsme zastupovali všechny možné značky, hlavně z Velké Británie, jsem si ponechal firmu Nutrabaits – Billa Cottama a firmu TNT.

Veškerou svojí činnost dávám do vlastní značky, a protože se stále aktivně podílím na testování, vývoji a následné výrobě, hlavně kvůli zachování vysoké kvality, na čemž si zakládám. Dále pak práce v časopise a také vše okolo Hejlova. To všechno mi zabírá všechen čas.

Marocký obr 25,10 kg – rok 2008

14. Jaké jsou novinky pro letošní sezónu?

Letos jsem připravil do prodeje novou řadu boilie Legend Range. Jedná se o kombinaci základových směsí, jako třeba Biosquid, Robin red atd., které chytají velké kapry již více než 12 let. Toto boilie jsem připravil v konzervované formě a sklízí mezi kapraři obrovský úspěch, díky své kvalitě a účinnosti. Další novinkou je směs a hotové boilie Chilli fish, Liver boostery, které jsou založené na enzymaticky upravených játrech. Všechny novinky najdou rybáři na našich stránkách a další budeme přinášet i během roku. Jsem si jistý, že se mají kapraři na co těšit.

Lac du Der – dlouhá léta jsem jezdil na výpravy se svým psem a hlídačem, fenkou Bony, která si nyní užívá psí důchod na Hejlově

15. Kam se letos chystáš ty?

Letos mám v plánu nějaké kratší výpravy po Čechách. A pak mám vytipované nějaké vody ve Francii, které zatím nejsou kaprařsky příliš zatížené. V loňském roce jsem našel dvě vody nepřístupné autem, a tak na nich téměř nikdo nechytá. To je pro mě výzva.

Krásný lednový úlovek z Cassienu z roku 2001 – dva kapři, kteří přišli těsně po sobě – 27,20 kg a 21,5 kg

16. Máš v kapradině ještě nějaký sen, který by jsi si chtěl splnit?

Mám jen jeden sen, abych byl zdravý a mohl jezdit co nejdéle na kaprařské výpravy. To ostatní pak záleží už jen na mně.

Největší kapr loňské sezony – 26,80 kg